Ačkoliv se vám to možná nezdá, hra je základ rodinné pohody. Společné hraní má totiž velmi pozitivní dopad na každodenní život celé rodiny. Posiluje vzájemné vztahy, rozvíjí kreativitu a přispívá k duševní pohodě. Přesto 86 % rodičů přiznává, že hru opravdu vnímají jako odměnu pro děti až po splnění povinností. Přitom 96 % dětí vnímá hru jako klíčovou pro svou pohodu, 4 z 5 rodičů jí v rodinném životě nedávají prioritu, vyplývá to z průzkumu LEGO® Play Well z roku 2024.
Proč byste neměli brát hru jen jako odměnu
Výzkum ukázal, že 59 % rodičů věří, že jejich děti by si přály víc společného času. Jenže ve víru každodenního shonu se často dostává na společné aktivity až jako na poslední bod programu. „Rodiče často říkají, že si budou hrát, až když si dítě uklidí nebo udělá domácí úkol. Ale hra je tak strašně důležitá, má obrovské benefity. Není to jen zábava, opravdu pomáhá rozvoji dětí i domácí pohodě,“ říká Iva Ambrožová, marketingová ředitelka společnosti LEGO.
Hra jako zrcadlo
Hra nám ukazuje, jak dítě vidí svět – i jaký prostor mu jako rodiče dáváme. Někdy stačí málo: položit stavebnici na stůl a dívat se, co se stane. Proto společnost LEGO chtěla ukázat rodinám zcela nový koncept. V rámci projektu „Začni hrou“ chce ukázat rodinám, že hraní by nemělo být jen za odměnu, ale naopak důležitou součástí dne, která dětem i rodičům pomáhá snáze zvládat každodenní výzvy. Aby společnost zjistila, jaký vliv má tento přístup v praxi, spojila se s výzkumnou agenturou Kantar a společně sledovaly, jak koncept ovlivňuje každodenní fungování českých rodin v běžném životě.
|
Tip redakce: Můžete začít i vy! Udělat ze hry prioritu se může zdát jako náročný úkol, protože s tím přicházejí překážky, které není vždy snadné překonat. Zkuste se inspirovat tipy z herního průvodce společnosti LEGO, který je vstupenkou do světa plného hravých možností. Najdete v něm nápady na hraní pro celou rodinu. Průvodce si můžete stáhnout zdarma na www.lego.cz/zacnihrou. |
Rodič jako partner ve hře
Dětská psycholožka Mária Tóthová Šimčáková, která se více než 25 let věnuje práci s dětmi, připomíná, že právě hra může být mostem mezi světem dospělých a dětí. „Když si dítě během hry zpracuje emoce celého dne tak, že si přehraje všechny zážitky, bude mít o dost větší rovnováhu a takovou tu pohodu. Určitě nemáme vždy chuť si s dítětem hrát, ale na druhou stranu stačí, když vysypete kostky na stůl a počkáte. Dítě vás povede,“ říká Mária Tóthová Šimčáková. Podle ní je ideální, když se ve hře střídají oba rodiče – tatínci často vymýšlejí akčnější hry, maminky více pracují s emocemi.
Hraní jako cesta ke komunikaci
Hra otevírá také cestu k lepší komunikaci, zejména tam, kde slova nestačí. „Malé dítě nedokáže mluvit na povel a dvanáctileté často ani nechce. Ale právě během hry vám ukáže, jaký měl den, co ho trápí nebo těší. Hra je bezpečný prostor, ve kterém se dítě otevře,“ dodává psycholožka. „Není to o tom, že si musíme hrát dvě hodiny. Je to o tom dát tomu prostor a prioritu. Pak všechno ostatní bude hračka,“ dodává Ambrožová.
Dva týdny s hrou v hlavní roli: Jak si vedly české rodiny?
V kvalitativním výzkumu dostalo osm českých rodin s dětmi ve věku 6–12 let za úkol po dobu 14 dnů upřednostnit hru před běžnými denními povinnostmi. Zpočátku se objevovaly obavy – hluboce zakořeněné přesvědčení, že povinnosti musí mít přednost, strach z nedostatku času na úkoly a obava, že se děti od hry nebudou chtít odtrhnout. „Věta ‚nejdřív práce, potom zábava‘ je ve mně už od dětství zakořeněná hodně hluboko,“ přiznala maminka Petra.
Výsledky však překvapily. Hra se postupně stala novým rodinným rituálem. Cesta domů se změnila z obav z povinností na těšení se na společnou hru. „Běžně sedíme v autě a každá si už myslí na to svoje – Kája na učení a já na domácí práce. To se změnilo a obě jsme se najednou těšily na to, jak si spolu nejdřív budeme hrát,“ popsala maminka Veronika. Děti po hře samy a bez protestů přecházely k úkolům, některé dokonce s větší ochotou.
Jaké bylo hodnocení? Silnější vztahy, méně stresu, lepší work–life balance
Významným zjištěním bylo pro rodiny také to, že zahrnutí společné hry do každodenního programu posílilo jejich vztah a blízkost s dětmi. Rodiny měly prostor na rozhovory a rodiče se tak dozvěděli více o zážitcích dětí ze školy i z volnočasových kroužků. Uvolněnější atmosféru v rodině vnímaly i samy děti: „Líbilo se mi, že bylo vše po návratu domů klidnější, pohodovější. Začali jsme si s mamkou i víc povídat,” popsal jedenáctiletý Mikuláš.
Dokonce i rodiče si začali lépe uvědomovat důležitost rovnováhy mezi povinnostmi a zábavou. Někteří z nich se díky výzvě naučili nenosit si pracovní resty domů, netrávit příliš mnoho času na telefonu a dovolit si zpomalit, odpočívat a při hře úplně vypnout. „Řekla jsem si, že se budu snažit to nepřehánět s úklidem, a hlavně se tím nestresovat. Zatím působí všichni spokojenější a já odpočatější, hlavně psychicky,“ sdílela maminka Adéla.
Výzkum ukázal také řadu dalších pozitivních efektů jako uvolnění stresu a celkové zlepšení nálady u dětí i rodičů, posun v komunikaci a větší otevřenost dětí, omezení digitálních aktivit a snížení času stráveného u obrazovek nebo vědomé rozhodnutí zachovat si work–life balance. „Kluci si během testování vůbec nevzpomněli na tablet nebo televizi, protože měli naplněnou potřebu zábavy i kontaktu. Reálný prožitek z hraní je uspokojil a digitální svět šel stranou,” doplnila k průběhu maminka Jana.
Všechny rodiny se shodly, že v novém režimu chtějí pokračovat. Klíčem k úspěchu bylo vnímat hru nikoliv jako odměnu, ale jako důležitou součást rodinného života. „Jakmile jsem si v hlavě přenastavila, že společná hra je formou vydechnutí a zastavení se pro nás pro obě, tak se to pro mě stalo zábavou,“ potvrdila maminka Patrície.
