Zářila na hudební scéně jako jedna z nejvýraznějších hvězd, ale stejně tak čelila osobním démonům, kteří ji nikdy neopustili. Její životní příběh byl plný vzestupů i pádů, radosti i smutku, ale především hluboké vášně pro hudbu. Její konec přišel náhle, a přesto pro mnohé nebyl zcela překvapivý. Její smrt vyvolala nejen smutek a šok, ale také otázky o ceně slávy a lidské křehkosti. Osobnosti české kulturní scény, zpěváci, herci i kolegové z branže sdíleli své vzpomínky a emoce. Jejich slova vypovídají o hloubce ztráty.
Hudebníci a kolegové z branže
Hudební producent František Janeček jen těžko hledal slova: „Byla fenoménem a úžasnou zpěvačkou. Lidsky to bylo milé děvče a pro publikum princezna z Moravy. Je mi to moc líto, zvláště s ohledem na jejího syna Artura.“
Michal David, který pro ni napsal několik písní, přiznal, že ho zpráva zasáhla: „Strávili jsme spolu jistou profesní etapu. Pomáhal jsem jí, když se pokoušela o návrat. Ale tohle bych rozhodně nečekal.“ Pavel Vítek se pokusil vystihnout její podstatu: „Měla vnitřní třpyt, zářila jako hvězda a tak si ji chci pamatovat.“ Monika Absolonová neměla slov, jen tichou bolest: „Je to hrozné, není co dodat. Upřímnou soustrast všem blízkým.“ Bára Basiková přiznala, že se podobného konce obávala: „Všichni jsme věděli, že to přijde. Nikdo jí nepomohl. Je to hrozné, ale není to překvapivé.“
Herci a moderátoři
Herečka Dagmar Patrasová a její manžel Felix Slováček mysleli především na jejího syna: „Je to tragédie. Myslíme na Artura, jak to ponese.“ Herec Vítězslav Jandák, který s Ivetou pracoval, si posteskl: „Byla to milá a talentovaná holka, ale v posledních letech jsem říkal, že skončí špatně. A na má slova došlo. Svět, ve kterém žijeme, je krutý.“ Jiří Krampol se podivil, že taková tragédie nastala: „Před dvěma měsíci jsem ji měl v pořadu, vypadala šťastně. Je to smutné.“
Karel Gott, často nazývaný zlatým hlasem České hudby, byl událostí zdrcen: „Je to velká lidská tragédie, proto upouštím od jakýchkoli vzpomínek na Ivetu. Cokoli říct, je zbytečné.“ Jiřina Bohdalová neskrývala šok: „Je mi to neskutečně líto. Mělo by se vyšetřit, co se stalo, jen tak pod ten vlak neskočila.“ Domenico Martucci, její bývalý partner, apeloval na respekt: „Respektujme práci policie a alespoň v tomto okamžiku ji nechte v pokoji.“
Smrt Ivety Bartošové odkryla nejen truchlící srdce fanoušků a kolegů, ale také hlubší otázky o slávě, osamělosti a tlaku, který se pojí se životem ve světle reflektorů. Pro mnohé byla hvězdou, pro jiné symbolem křehkosti člověka, který hledal lásku a porozumění. I přesto, že její život skončil tragicky, její písně budou znít dál a její odkaz zůstanė v paměti národa navždy.
