Mám všeho plné zuby
S Markem jsme spolu byli patnáct let. Do chvíle, než mě na postu manželky vystřídala slečna mladší o celých deset let. Neměla jsem šanci, byla krásnější, měla delší nohy i blonďatější vlasy, zadek bez celulitidy, soudím podle fotek zamilovaného páru na sociálních sítích. Navíc byla s Markem v dennodenním kontaktu v práci, tam se taky jejich románek zrodil. Zbraně jsem složila poměrně brzy, ač mě to mrzelo kvůli našemu společnému synovi. Ale už mě fakt nebavilo poslouchat jeho lhaní a kličkování. Věděla jsem, že Tamaru nedokáže opustit, tak jsem ho jednoho dne vystrčila i s kufry za dveře. Byt byl naštěstí psaný na mě, šlo o dědictví po babičce, takže v tom jsem měla výhodu. Jasně že mě zrada zasáhla, ale nebyl to pro mě žádný konec světa. Měla jsem důvod zůstat nad věcí a nepodlehnout situaci, důležité pro mě bylo udržet syna v psychické pohodě, ten to na rozdíl ode mě nesl o poznání hůř.
Našla jsem novou lásku
Naštěstí se mi dařilo jeho chmury rozhánět. Začali jsme spolu sportovat, vyrážet na výlety. A vlastně jsme pocítili i větší pohodu, přece jen můj expartner měl výbušnou povahu, často byl nenaladěný a cokoli ho dokázalo vytočit. To najednou nebylo a nám se dobře dýchalo. Alimenty chodily včas, tak co si přát víc. Jen tedy malý Šimon k tátovi moc nechtěl, nesedl si s jeho novou ženou, nerespektoval ji. Ale vždycky jsme se všichni nějak domluvili. Navíc zamilovaný pár beztak raději trávil čas spolu než s protivným puberťákem. Uběhlo pár let a já se zamilovala do spolužáka z gymplu, kterého jsem potkala na výletě v Praze. Z nevinného občasného potkávání se zrodila láska. Tomáš se k nám brzy nastěhoval a já byla šťastná, že ho syn bere, že si spolu rozumí. Jenže v tu chvíli začal být nespokojený expartner. Vadilo mu, že si prý hrajeme na rodinu, nemohl překousnout, že jsme všichni tři rádi spolu a v pohodě.
Obrátím se na policii
Důvod mi byl naprosto jasný, byl před rozvodem se svojí životní láskou, jak ji nazýval. Dělil se majetek, přetahovali se o dvojčata. Jeho paní si našla movitější protějšek, a to je asi rána pro mužské ego. Marek se v tom svém zoufalství upnul na nás, nejdřív dával najevo nelibost, jak svoje štěstí předvádíme, pak začal všude vykládat, jak moc mě stále miluje a chtěl by mě zpět, to samé začal časem psát i mně. Vůbec jsem se k tomu nevyjadřovala. Jenže on přitvrdil, začal na mě čekat u práce, domů mi posílal květiny. Přemlouval mě, ať to spolu zkusíme, že se přece známe tolik let, že jsme si vždycky rozuměli. Nevím, co si myslel, ale mě tím úplně otrávil, jsem z něj znechucená. Už dokonce uvažuji, že se obrátím na policii, protože prosby, aby s tím vším přestal, nemají žádnou odezvu. Já mám v sobě každopádně jasno, už nikdy více.
Renata (42), Uničov
Další příběhy čtenářek najdete v aktuálním čísle Blesku pro ženy, který najdete ve stáncích, anebo si ho můžete objednat ZDE.
